28.01.2018, 12:02
- Sonet o víně
Kéž prázdna pošklebek utopím v číši svojí,svojí
nad ženu svůdnější, zkad purpur vína plá mi,
než navždy umlknu v propasti černé tlamy,
zkad děsné předtuchy se v chvílích nudy rojí.
Ó lávo života, ó božství nemorálné,
v snů harém opojný své vedeš vyznavače,
z nichž každý pysky své v tvůj hořící mok máče
tu chvilku prodloužil by v moře věků valné. -
Kdos stojí za dveřmi, jenž za chvíli juž vkročí
a ocel smrtící v má teplá prsa vrazí
a ve sloup obrátí mé rozzářené oči...
Hoj, sražme sklenky své! Myšlének temní vrazi,
se z hlubin ženou blíž, sem k zámkům mým se točí,
co doušek poslední svůj požár do tmy hází.
Kéž prázdna pošklebek utopím v číši svojí,svojí
nad ženu svůdnější, zkad purpur vína plá mi,
než navždy umlknu v propasti černé tlamy,
zkad děsné předtuchy se v chvílích nudy rojí.
Ó lávo života, ó božství nemorálné,
v snů harém opojný své vedeš vyznavače,
z nichž každý pysky své v tvůj hořící mok máče
tu chvilku prodloužil by v moře věků valné. -
Kdos stojí za dveřmi, jenž za chvíli juž vkročí
a ocel smrtící v má teplá prsa vrazí
a ve sloup obrátí mé rozzářené oči...
Hoj, sražme sklenky své! Myšlének temní vrazi,
se z hlubin ženou blíž, sem k zámkům mým se točí,
co doušek poslední svůj požár do tmy hází.